Skutečnost duše
24. 4. 2010
- Když bohové nechali člověka vyskočit z boha Matalikiho, báli se dát jeho duši dokonalé vědomí, neboť jakmile by jednou opustila tělo a těšila se z plnosti vědomí, nevrátila by se duše již nikdy zpátyk a tělo by bylo zbytečné. Proto bohové zařídili, aby duše svět vnímala jen mlhavě, bála se denního světla, a mohla tudíž vidět svět jen pod ochranou tmy.
- Jediným pokladem člověka je jeho duše. Proto mu byl dán věčný život, buď v nebeské říši nebo v podsvětí. Duše je nejmocnější síla člověka, je to duše, která z nás dělá člověka, ale jak se jí to podaří, nevíme. Naše maso a krev, naše tělo není nic než skořápka naší životní síly.
- Úvahy o skutečné povaze duše lze nalézt všude, počínaje filozofií primitivního myslitele až po moderního profesora teologie. Její definice zůstává pořád stejná: pohyblivá, oddělená, živá identita, nositel individuální, osobní existence.
- Je to tenounký, nehmotný lidský odraz, jenž má podobu páry, závoje či stínu...většinou neuchopitelný a neviditelný, a přesto vykazující fyzickou sílu. Duše se skládá z jemných, jednotných atomů zvláštního druhu.
- Omyl, neváží 21 gramů! Nebotˇ vážka je mnohem lehčí a nepochybně duši vlastní.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
