Muzikoterapie v přírodě
K další muzikoterapii jsme se s několika klienty setkali v majestátném prostředí Národního parku Podyjí. Energie krajiny byla znát ve všech patrných ohledech. Muzikoterapie v přírodě je naprosto něco jiného než v uzavřené místnosti. Zkusím malinko naznačit, o co jde.
Zapadající Slunce, Měsíc téměř v úplňku, po obloze plující mraky, lehce se vlnící stromy, šumící v mírném vánku začínajícího léta, protáhlé stíny vyprahlého vřesoviště... To je, panečku. kulisa!!!
Nástroje zní jinak. To se dalo čekat, prozkoušel jsem si všechny několikrát předem, i tak to vždy překvapí. V dobrém. Zase je pěkné kolik pomocníků člověk získá, když se dobře domluví s ptáky, bažanty, vosami a všemi ostatními bytostmi kolem. To je potom orchestr.
Ústní harfu musím jmenovat v prvé řadě, to je nástroj do přírody jak dělaný. Hraji na ni rád vždy, ale venku se skoro nedá přestat. To ti naši předkové vymysleli dobře. Didgerida hraje jinak, nedá se praktikovat vše, co se člověk naučil doma, alikvóty nejdou vůbec, zpívání ztuha, naštěstí pro muzikoterapii používám jemnou hru, spíše relaxačního vyznění.
K mému velkému překvapení hrají nádherně všechny pomůcky s kovovým zvukem a malá dřívka. Ten zvonivý tón na klienty neuvěřitelně příjemně působí, dřívka zase evokují zvuky pradávné vesnice. Ve spojení s hlubokými tóny djembé. Na tom se shodli všichni do jednoho.
Skupinu se podařilo velmi rychle sladit, myslím, že někteří chrupkali posléze. Ostatní byli velmi v pohodě a v klidu vnímali muzikoterapii, což se projevilo uklidňující atmosférou a harmonií v proudění energie. Já sám jsem byl velmi klidný a předával energii z universa, hrálo se mi dobře a vnímal všechny zúčastněné pozitivně.
Samozřejmě, že se vyskytnou i některá negativa hraní v přírodě, ale to je spíš k pousmání. Jako třeba, že se brumle pomalu a nenápadně zalije do vosku z převrácené svíčky.
