Onehdy jsem četl nejnovější studii amerických vědců za San Diega, která ve stručnosti praví, že dnešní rodiče tráví více času s dětmi než předešlé generace… Ho, ho!!! Vzhledem k tomu, že s dětmi pracuji a mám jich kolem sebe víc než dost, chci se k této studii malinko vyjádřit.
Za prvé si myslím, že studie nás překvapila svým zjištěním. Kdo by předpokládal, že se mladé generaci tolik věnujeme, i časově? Opak se zdá pravděpodobnější, vidíme všude kolem, že: děti sedí u počítače, hracích konzol, televize… Rodičům to evidentně vyhovuje, potomek je v bezpečí a klidu domova, děcko neběhá venku, v tom nepřátelském světě, plném násilí a individuí, světě alergií, klíšťat a nebezpečí číhající na přechodech pro chodce i v parčíku. Zdálo by se, že je pod dohledem.
Ve škole je naopak dítě jak utržené z řetězu, děvčata stejně s chlapci, v tom není viditelný rozdíl. Nedivím se tomu. Potřebuje se proběhnout, vybít nahromaděnou energii, popovídat si s přáteli, postěžovat si dospělým…žít. Samozřejmě, že jsou z toho konflikty, času má paní učitelka málo (problémům té které rodiny nemusí rozumět), dětí ve třídě třeba třicet, navíc škola je především vzdělávací instituce, nikoli v první řadě výchovná.
Takže zpět k americké studii. Trávit čas s dětmi můžeme různými způsoby. Trávím čas s dítětem, které sedí vedle na gauči u televize, trávím s ním čas i na turistickém výletě za krásami vlasti. Ano, pokud odborníci počítali pouze hodiny a minuty, kdy jsou děti a rodiče pospolu, mohli dojít k této převratné novině. Na druhé straně, pokud by počítali kvalitu prožitého času, nevím, jak by studie dopadla. O tom nepsali.
Ale mě v souvislosti s touto studií napadla ještě jedna, kacířská otázka. Co když to není dobře, tahle přehnaná péče? Trávit s dětmi tolik hodin týdně? Co když jim tím škodíme? Vždyť na generace dětí před třiceti, čtyřiceti léty nebylo času nazbyt, přesto z nich vyrostli kvalitní lidé. O znalostech nemluvím, to je jiná kapitola (poněvadž znalostí mají dnešní generace nepoměrně méně, navíc i méně kvalitních, například vědí vše o světě kolem - samé zbytečnosti, na které zdaleka nedozrály).
Sám pro sebe to shrnu v prostou frázi, že totiž asi bude platit zlatá střední cesta. Času třeba méně, zato se na ty chvíle soustředit a prožít je kvalitně. Samotné děti jsou mnohem vnímavější než jsme schopni a ochotni si připustit.
