Ozvučná dřívka
Ozvučná dřívka
Tenhle jednoduchý nástroj si vyrábím sám, nic na tom není, jen to zabere trochu času. Vhodné je tvrdé dřevo, akát, dub, buk, jasan, peckoviny... V mém případě jsem zkusil buk a osvědčil se, mám i dřívka z mahagonu. Australští domorodci používají tzv. kamenné dřevo (Acacia melanoxylon), to v našich končinách nemáme (jen strýc Leon má jeden kousek v akvárku, ale nechce dát). Dva špalky, na které se klepe, ťuká a tříská. Děti to mají nesmírně rády, vybuší svou někdy přebytečnou energii. Navíc skvěle doplňuje didgeridu, zvuk pak připomíná hru aboriginců.
Při muzikoterapii používám dřívka na rozšíření zvukového spektra, dřívka navíc pomáhají v mezihrách. Jen se musí používat s citem a nenásilně. Někdy beru do ruky ta s vyššími alikvóty, jindy vezmu pár větší, čili s nižšími alikvóty, to zase podle momentálního pocitu.
V pohádkovém muzikálu O ztracené vodě jsme použili dřívek na simulování klapotu koňských kopyt a zadařilo se. Tady se musí dbát na to, aby dítě správně rytmicky ťukalo. Když to neovládá, zvuk dovede rozladit asi jako, když někdo mimo rytmus buší do tamburíny - jistě to znáte z různých oslav...